Skoro dvě pětiny lidí si už chystají výpovědi. Čtyři z deseti pracují i za chybějící síly

Článek
22. února 2019


Zoufalý nedostatek vhodných uchazečů o práci si vybírá svoji daň. Skoro 42 % lidí napříč republikou věkem a profesemi vnímá podle nejnovějšího průzkumu pracovní a personální agentury Manuvia nárůst vlastního pracovního vytížení – jako důsledek podstavu na pracovišti nebo úsporných opatření. A téměř polovina pracovníků uvažuje o změně zaměstnání během nadcházejícího čtvrtroku. Hlavně kvůli penězům, nenaplňující práci a neúměrnému pracovnímu vytížení. Česká republika má přitom již řadu měsíců víc volných míst než disponibilních pracovníků. Nedostatek lidí přitom podle Petera Dosedly, CEO Manuvia, souvisí s tím, že současná struktura průmyslu, i když se pozvolna proměňuje, už neodpovídá pracovním ambicím Čechů a Moravanů. Podobné je to i v okolních státech regionu od Slovenska přes Polsko až po Rumunsko, Bulharsko i Německo. S nimi vlastně dnes soupeříme o pracovníky ze zemí mimo EU, protože stávající průmyslová základna fungovat musí – pro prospěch nás všech.

Pracovní trh se dává do pohybu

Skoro polovina dotázaných (46 %) přemýšlí nad výpovědí – téměř pětina (17,4 %) je již pevně rozhodnuta. Výpověď si již chystá 58 % pracovníků ve věku do 25 let, naopak lidé nad 45 let s výpověďmi tolik nespěchají. Nehraje přitom roli, zda jde o muže nebo ženu, ale odkud uchazeč je – největší rošády se chystají na pracovním trhu v Praze, na Karlovarsku a Olomoucku. Na Slovensku je situace podobná – na svém místě chce zůstat jen polovina lidí. Výpověď si již připravuje 21 % lidí – na rozdíl od Čech a Moravy napříč věkovým spektrem.

Zdroj: Exkluzivní průzkum MANUVIA k 5.2.2019 prostřednictvím aplikace IPSOS Instant Research na reprezentativním vzorku 840 respondentů z celé ČR.

Peníze, seberealizace, férové vytížení a vlastní život

Lidem, kteří jsou již rozhodnuti změnit zaměstnání nebo nad změnou přemýšlejí vadí zdaleka nejvíc nedostatečné finanční ohodnocení (49 %). Vedle peněz je to pak i to, že je práce nebaví (30 %), v práci se cítí neúměrně vytěžování (26 %) a nemají kvůli práci čas na sebe a rodinu (25 %).

„Ambice Čechů a Slováků rostou – a je třeba to podpořit. Můžeme se přitom inspirovat vývojem západoevropských trhů. Nejprve musí fungovat základna – průmysl, služby, logistika, aby se na nich mohla stavět sofistikovaná struktura výzkumu, vývoje, umělé inteligence, internetu – věci a smart řešení, která začínají měnit trhy práce ve 21. století,“ komentuje Peter Dosedla, CEO skupiny Manuvia a prezident HR Aliancie SR.

Mezi důvody k výpovědi pak s odstupem následují špatné vztahy na pracovišti, špatný vztah s nadřízeným, dlouhé dojíždění a neflexibilní pracovní doba. U mladých do 26 let je mnohem důležitější, aby je práce motivovala: 47 % vadí, že je práce nebaví a jen 35 % vnímá svoji mzdu jako nízkou. Nízká mzda přitom překvapivě celkově vadí spíše mužům (52 %) než ženám (45 %), a to i přes často diskutované nerovnosti v odměňování. Nespokojenost s finančním ohodnocením také roste se vzděláním – ve skupině VŠ vzdělaných lidí dosahuje 64 %. Na Slovensku je situace ještě vyhrocenější – nízká mzda nutí ke změně zaměstnání skoro 62 % lidí, další motivy jsou podobné jako v Čechách a na Moravě.

Zdroj: Exkluzivní průzkum MANUVIA k 5.2.2019 prostřednictvím aplikace IPSOS Instant Research. Na tuto otázku odpovídalo 385 respondentů z celkového reprezentativního vzorku 840 respondentů z celé ČR, kteří jsou rozhodnuti nebo zvažují možnost změnit zaměstnání v příštím čtvrtroce.

Čtyři z deseti pracují i za druhé

Průzkum ukázal i to, že 42 % dotázaných vnímá, že se na ně přelévají potíže, které mají firmy s hledáním dalších pracovníků. A to napříč celým věkovým spektrem od 27 let až do důchodového věku. Zvýšené pracovní vytížení se týká spíše mužů (45 %) než žen (39 %) a průmyslových regionů (Olomoucko, Liberecko, Plzeňsko, Moravskoslezský kraj). Nedostatek lidí nebo úsporná opatření doléhají nejvíce na lidi vyučené a středoškoláky. Velmi podobná je situace i na sousedním Slovensku. To, že pracují i za druhé vnímá 43 % dotázaných Slovenek a Slováků bez ohledu na věk. Opět hlavně mužů v silně průmyslových regionech, především vyučených a se středoškolským vzděláním.

Zdroj: Exkluzivní průzkum MANUVIA k 5.2.2019 prostřednictvím aplikace IPSOS Instant Research na reprezentativním vzorku 840 respondentů z celé ČR.

Zásadnější proměna pracovního trhu a ekonomiky?

„Dnes nenajdeme sektor, který by měl dostatek pracovníků. A je mnoho firem, které musejí omezovat výrobní plány, odmítat objednávky nebo zvažovat přesun výroby jinam,“ říká Peter Dosedla a dodává: „Pro odborníky zabývajících se výzkumem, cykly a zejména predikcí vývoje trhů práce není tato situace překvapivá; v podstatě se opakují scénáře z doby před 15-20 lety v západní Evropě, ale i Asii a severní Americe.

Podobný vývoj jsme zažili i u našich klientů např. v Irsku, Velké Británii či Německu začátkem milenia, kdy ekonomický rozmach, rekordně nízká nezaměstnanost a tlak na zvyšování mezd bez nutné vazby na produktivitu práce vyústily v přesun průmyslu s vyšším podílem manuální práce do méně rozvinutých regionů Evropy. Lokální průmysl se současně postupně přesunul do výzkumu, vývoje, center sdílených služeb a dalších segmentů s vyšší přidanou hodnotou. I tam byli většinou preferovaní „domácí“ zaměstnanci – kvůli nulové jazykové bariéře a otevřeně řečeno i kvůli podpoře domácího trhu, vnitropolitickým a sociologickým tlakům.

Obdobný jev vidíme i v Čechách a na Moravě, kde také dochází k vertikálnímu posunu – kariérnímu růstu, vše však probíhá rychleji. Protože dochází souběžně ke konjunktuře, vysoké zaměstnanosti, tlakům na růst mezd a přitom se zvyšuje i složitost průmyslu, přibývají volné pozice, které jsou na jednom pólu úzce specializované, na tom opačném zase méně kvalifikované.“

Řízený a legislativně upravený pohyb mezinárodní pracovní síly k ekonomice patří

Stejný problém řeší i okolní státy, s nimiž vlastně soupeříme o volné zdroje ve 3. zemích, hlavně na Ukrajině, v Srbsku, Moldavsku nebo Bosně a Hercegovině. Stavíme si ale zbytečné bariéry, jejichž překonání je časově i organizačně náročné a ve výsledku velmi nákladné. „Reakce na tyto potřeby hospodářství bývá různá. V některých ekonomikách je to podpora domácích firem a pracovních trhů uvolňováním legislativy – zvyšováním flexibility zákonů zaměstnanosti, snižováním daní a odvodů, jinde zase liberalizací pohybu pracovní síly ze zahraničí nebo kombinací obou. Alarmující je nedávné avízo německé vlády na zaměstnání půl milionu pracovníků z Ukrajiny v průběhu letošního roku, přičemž povolovací proces má trvat maximálně pár dní. To bude snižovat konkurenceschopnost českého pracovního trhu. Podívejme se na sousední Polsko, kam přišlo v uplynulých 18 měsících pracovat dva miliony lidí z Ukrajiny a půl milionu z Běloruska. Žádné negativní dopady na lokální pracovní trhy to nemělo, nezaměstnanost klesá nadále a mzdy stoupají,“ doplňuje Peter Dosedla.

Mezinárodní pohyb pracovní síly – ovšem řízený a řádně legislativně upravený – je standardní součástí každé otevřené ekonomiky a podle Petera Dosedly přináší řadu výhod. „Zajišťuje a podporuje rychlejší výměnu zkušeností, přináší nové pohledy do pracovního života a v případě, že je skutečně řízený strategicky, dokáže podpořit přesně ty sektory ekonomiky, které pociťují akutní nedostatek zaměstnanců, ať už kvalifikovaných nebo nekvalifikovaných. Současně přispívá k růstu ekonomiky, tvorbě hodnot a naplňování rozpočtu. A právě to považujeme za velkou příležitost k postupné změně struktury trhů práce, která umožní přiblížit naši spíš průmyslově orientovanou ekonomiku k ekonomice plně robotizované a digitalizované. Nelze opomenout, že změna se týká i generace 50+, která má před sebou ještě 10-15 produktivních let, přičemž změny na trhu práce již začaly. Naučme se proto naslouchat tomu, co nám trhy práce říkají, vnímejme je v nadregionálních souvislostech a nebojme se inspirovat různými přístupy. A pokud je třeba udělat změnu, přistupujme k ní flexibilně,“ uzavírá Peter Dosedla z Manuvie.

Sdílet na Facebooku