Brexit náš nedostatek pracovníků nevyřeší

Článek
21. února 2019


Už jen 37 dnů. Jen tolik zbývá do plánovaného odchodu Velké Británie z EU. Tím okamžikem se nejspíš výrazně zkomplikují cesty za prací Čechům, Slovákům i dalším osmi národnostem z nových členských zemí EU. Podle Petera Dosedly, CEO pracovní a personální agentury Manuvia, je však iluzorní spoléhat na to, že by se lidé pracující ve Spojeném království houfně vraceli domů na neobsazená pracovní místa. I přes chystaná omezení se britský trh bez zahraničních pracovníků neobejde. Podle Petera Dosedly je pracovní migrace totiž přirozenou součástí proměněných trhů práce ve vyspělých ekonomikách, včetně té britské.

Referendu o odchodu Velké Británie z EU, v němž se 23. 6. 2016 vyslovilo skoro 17,5 milionu Britů pro odchod, předcházela vášnivá kampaň nově vznikajících malých stran. Ta se nesla hlavně na lince ohrožení pracovní imigrací z nových členských států EU. Ačkoliv dvouletá lhůta na doladění procesu odchodu Británie z EU vyprší již za několik dní, stále není jasné, zda, a jak k němu dojde. Na stole jsou v tuto chvíli čtyři scénáře Brexitu: dohoda, tzv. tvrdý Brexit bez dohody, odklad a nové referendum s nejistým výsledkem.

V tuto chvíli pracuje ve Spojeném království 3,7 milionu lidí ze všech členských zemí EU, z toho téměř milion Poláků, skoro 400 000 Rumunů, 200 000 Bulharů, 108 000 Litevců, téměř stejný počet Slováků a Maďarů a asi 60 000 Čechů. Lidé z nových členských států přicházejí do Británie primárně za prací, v menší míře za vzděláním; 80 % má zaměstnání, ačkoliv jsou to ve velké míře – zdaleka však ne pouze – nízko kvalifikované pozice.

Britská vláda plánuje omezit čistou roční pracovní imigraci na 100 000 osob s tím, že dá přednost vysoce kvalifikovaným lidem. Méně kvalifikovaná místa pak mají být omezená kvótou – momentálně řádově na 20 000 osob, přičemž uchazeč z EU bude posuzován stejně jako kdyby nebyl občanem EU. „Krátkodobé restrikce v počtu migrujících do Británie lze očekávat, avšak trh bude určovat kvóty velmi rychle. Pokud bude ekonomika požadovat zvýšení kvót, vláda na to bude reagovat, v tomto věřím na užitek a sílu trhu,“ říká Peter Dosedla, CEO skupiny Manuvia zaměřující se na personální leasing do výrobních firem.

Pracovní migrace: nadávka nebo nutnost?

„Z pohledu trhů práce si položme základní otázku: Kdo nahradí asi tři miliony lidí, kteří pobývají ve Spojeném království legálně a obsadili pozice, o které domácí obyvatelstvo z logických důvodů ztratilo zájem? Když díky růstu ekonomiky a poklesu nezaměstnanosti místní lidé už našli uplatnění v kvalifikovanějších a lépe placených pozicích?“ ptá se Peter Dosedla.

„Podle mého názoru, a už to vyplývá i z veřejných deklarací, zahraniční pracovníci nebudou nuceni opustit zemi a budou i nadále zastávat současné pracovní pozice. V době ekonomického růstu, neustálého zvyšování spotřeby i produkce není možné reagovat na proměněném pracovním trhu jinak než pohybem pracovní síly, resp. jejím dovozem. Stanovení bariér a kvót může způsobit to, že firmy budou chtít přestěhovat svůj byznys za hranice Spojeného království, což však nenajde dlouhodobou podporu u domácího obyvatelstva, tvořícího volební populaci. Proto se i Brexit bude v čase vyvíjet. Sám trh ukáže, co je možné „na papíře“ a jaká bude realita. Vášně spojené s odchodem a přípravou různých scénářů nabydou konkrétní kontury až v okamžiku dne „B“, tedy o půlnoci z 29. na 30. března středoevropského času,“ pokračuje Peter Dosedla.

Vrátí se Češi, Slováci a další národy domů?

„Teoreticky může Brexit podpořit nasycení hladových pracovních trhů ve střední Evropě. Velmi však pochybuji o návratu východoevropských národů zpět do domovských zemí tak, jak to avizovala například česká nebo slovenská vláda. Polská vláda je v tomto směru zcela skeptická, maďarská spíše neutrální. Pokud v minulosti odcházeli konkrétně Češi nebo Slováci za prací jako levná pracovní síla, tyto rozdíly v posledních letech skoro zanikly. Odchod za prací je spíš věcí rovných šancí. V souvislosti s Brexitem lze podle mého názoru spíš očekávat změny hlavních migračních směrů a přesměrování toků do západní Evropy a na jih,“ uzavírá Peter Dosedla z Manuvie.

Bez cizinců to půjde jen těžko

Čistá migrace do Británie v období od června 2017 do června 2018 (tedy počet těch, kteří do Británie vstoupili snížený o počet osob, které zase z Británie odcestovaly) činila 273 000 osob, a od konání referenda v roce 2016 má klesající tendenci. Celkový počet rezidentů ze zemí EU žijících ve Velké Británii v roce 2017 byl 3,7 mil. osob, z toho 45 % ze „starých“ členských států. Ostatní lidé přišli z tzv. E8, tedy osmi států z regionu střední a východní Evropy přičleněných k EU v roce 2004 a z tzv. E2, tedy Rumunska a Bulharska, které byly k unii připojeny v roce 2007.

Lidé z nových členských států přicházejí do Británie hlavně pracovat. Plných 80 % má zaměstnání, zpravidla domluvené dopředu. V průměru pracují za nižší platy (podle národního statistického úřadu je medián hodinové mzdy lidí z „východní Evropy“ přibližně 8 liber, oproti více než 12 librám, které berou za hodinu práce lidé ze starých členských zemí EU). I přesto jsou pro britské hospodářství těžko postradatelní – pracují totiž často na pozicích, které Britové už nechtějí, přesto jsou ale tyto práce potřebné. Téměř čtvrtina pracuje v potravinářství, následuje obchod a logistika, pohostinství, zpracovatelský průmysl, stavebnictví a služby. I přes nízké mzdy zajišťují pozitivní tok plateb do britské státní pokladny – na daních odvedou více než přijmou na dávkách. Teprve čas ukáže, zda se britská vláda skutečně uchýlí k restrikcím.

Sdílet na Facebooku